Obecní akce dostane soudní dohru. Žalovaná: osmá hodina večer

Pětice musela odejít. Zbytek směl zůstat. Tak podle svědectví těch, kdo u toho byli, dopadlo páteční posvícení s plackou v Třebčicích. Přede všemi zazněla jména těch, kdo mají obecní úřad opustit ve 20 hodin, protože pak začne soukromá oslava. Původní pozvánka přitom slibovala konec až o dvaadvacáté. Dotčení teď zvažují právní kroky. Koho zažalovat, zatím nevědí, a tak hlavní podezřelou zůstává osmá hodina: přišla o dvě hodiny dřív, než jí pozvánka dovolovala, a nikdo ji nezval.

A placka? Vynikající. Zpočátku příjemné posezení, atmosféra přátelská. Soutěž o nejlepší placku samozřejmě vyhrála ta nejlepší placka :-) Vadila jen účast, prý poměrně slabá: dorazilo sedmnáct lidí. V obci se 115 obyvateli je to sedmina vesnice, v Praze by to dělalo dvě stě tisíc lidí. Mrzí nás, že nepřišlo víc lidí, zejména nových sousedů. Rádi bychom se s nimi seznámili. Do osmi.

Hospodu Třebčice nemají, a tak je obecní setkání jednou z mála vzácných příležitostí, kdy si lidé společně posedí a popovídají. Ostatní příležitosti nabízí alej, sportovní areál a Zelená Hora na obzoru. Ty jsou k mání ve dne v noci a nikoho ve 20 hodin nevyprovázejí.

Pro pětici se z večera stal zážitek, jaký se zřejmě nezapomíná. Šli domů. V Třebčicích to trvá nejvýš pět minut, i s rozloučením.

Vy smíte sedět. Vy půjdete domů.

Podle přítomných zaznělo uprostřed místnosti jmenovitě, kterých pět konkrétních lidí se má ve 20 hodin zvednout a jít. Důvodem měla být soukromá oslava, která měla následovat? Otazník necháváme stát. Je to nejpevnější kus celé kauzy.

Dalších přibližně dvanáct návštěvníků žádné takové oznámení nedostalo. Pětka na jedné straně, dvanáctka na druhé. Jedni mohli v zábavě pokračovat, ostatní vyrazili na procházku. Statisticky odešlo 29 % hostů a 4,3 % obyvatel obce. Ve vsi se 48 domy se tak ve 20.05 rozsvítilo pět oken navíc. Kdo tu elektřinu zaplatí, to zatím nikdo neřekl.

A to šlo o obecní setkání, kam obec všechny veřejně pozvala. Pozvánkou, na které stálo 22 hodin, černé na bílém. Pozvánka je jediný účastník kauzy, který se nikdy nespletl.

Podle jejich vlastního svědectví pětice nedělala výtržnosti, nikoho neurážela, nevyhrožovala ani neobtěžovala. Seděli, bavili se, a když zaznělo oznámení, dokonce se přesedli o kus dál. Přesun o tři metry! Nejtvrdší protest v dějinách obecního úřadu. Zbytek republiky ať se učí.

Přesto jim bylo sděleno, že jejich večer skončí dřív. Proč takové rozdělení, proč zrovna těchto pět? Dotčení důvod neznají. My taky ne, a proto o něm píšeme už šestý odstavec.

Obecní úřad není obývák. Chybí mu gauč

Starosta má obec reprezentovat a samozřejmě smí pořádat oslavy, na které si pozve, koho chce. Jenže v prostorách úřadu se nejdřív konalo veřejné posezení. Kde tedy přestává obecní akce a kde už je oslava soukromá? Naše šetření říká: ve 20.00 na vteřinu. A kdo vlastně rozhoduje, že je z občana nevítaný host? Hodiny na zdi. Visí tam celý večer, mlčí, a přitom je nikdo nevolil.

Zákon o obcích, tedy 128/2000 Sb., obci v § 2, odstavec 2, přikazuje pečovat o potřeby lidí a v § 35, odstavec 2, výslovně zmiňuje podmínky pro kulturní rozvoj. Co s kulturním rozvojem po dvacáté hodině, o tom ovšem zákonodárce mlčí. Díra v zákoně jako vrata, kterou musí ucpat soud, ideálně do příštího posvícení. Že by tato ustanovení každému zaručovala vysedět akci až do konce, z nich nevyplývá, a samospráva má sloužit, ne hlídat hodiny. V článku ale vypadají báječně.

Dotčení považují vykázání před všemi za ponižující. Kdyby šlo o diskrétní vysvětlení, že se mění program, prý by to snesli. Pro příště proto navrhujeme diskrétnější metodu: lísteček s hodinou odchodu zapéct rovnou do placky.

„A co je ti po tom?“

Jeden z hostů si ještě před osmou řekl o poslední pivo. Podle jeho vyjádření mu ho už nechtěli poskytnout. Poslední pivo před osmou! Ve vsi bez hospody! Tady už o pivo nejde, jde o princip. A ten se na rozdíl od piva načepovat nedá.

V zaznamenaném rozhovoru zaznělo, že občerstvení se platí ze soukromé kapsy a obec k němu nepřidala ani korunu. Obecní pokladna tedy pivem nijak neutrpěla. Pro nás nejsmutnější zpráva večera: nebylo co spočítat.

A pivo platí všem? „Jo jistě.“ Dvě slova, obě kladná. A jaká že je to oslava? Na to padla odpověď, kterou jsme použili jako mezititulek, protože se tam vejde.

Rozhovor je nahraný zvukově. Pivo bohužel ne. Kdo si nahrávku pustí celou, dozví se, že šlo o oslavu.

Domáhat se piva samozřejmě nikdo nemůže. Tohle ale mělo být poslední, a tak se stalo součástí večera i nejslavnějším pivem třebčických dějin. Nikdy nenatočené, a už o něm vzniklo víc slov než o leckterém zasedání zastupitelstva.

Domů šla s nimi jedna zastupitelka

Podle svědků oznámení nikdo nezpochybnil. Jen jedna zastupitelka prohlásila, že ve 20 hodin půjde taky. Proti oznámení nevystoupila. Vystoupila jen ze dveří. Tichá solidarita: kdo s vámi jde domů, nemusí nic říkat.

Nahlas se už nikdo neptal. Konflikt možná nechtěli, zaskočeni možná byli, a možná měli plnou pusu placky.

A teď otázka, kterou si může položit každý v Třebčicích: Co když příště ukážou na vás? Kdo se vás zastane? Zelená Hora. Vidíte ji z celé vsi a i za tmy vás bezpečně dovede domů. V Třebčicích se neztratí nikdo, ani ve 20.01.

Další spor o vedení obce. Tentokrát o placku

Událost přichází ve chvíli, kdy vedení Třebčic už dlouho bývá předmětem kritiky. Hlavně té naší. Právě dopisujeme rozsáhlý přehled všeho, co se ve vsi v posledních letech přihodilo, od majetkových záležitostí po provoz čistírny. Placka se do něj dostala jako bod 38, ačkoli se stala včera. Podrobnosti: Výzva k rezignaci: 50 kauz a jeden hasičský žebřík.

Incident přidává další otázku. Peníze ani pozemky tentokrát ve hře nejsou, jen dvě hodiny. Proti hektarům mizivá výměra. O to víc to pálí.

Funkce v obci není jen razítko

Třebčice nepotřebují další rozdělování. Potřebují akce, na kterých se dá vydržet až do konce pozvánky, i s těmi, kdo mají odlišný názor.

Poslední pivo to není. Dvě hodiny u stolu taky ne. Jsou to poslední pivo a dvě hodiny u stolu. Zjistili jsme to, když jsme si článek přečetli podruhé.

Jde o to, jestli se člověk může na obecním setkání cítit jako plnohodnotný soused, nebo se musí obávat hodin. Mezi lidmi, kteří se všichni znají, pod kapličkou, která zvoní, a tam, kde se ze sedmnácti lidí u placky dá vyrobit kauza na šest mezititulků, je odpověď jasná: může. Stačí přijít v sedm.

Ve 20 hodin pětice nakonec opravdu odešla. V klidu a bez sporů. Spory jsme si nechali na tenhle článek, tady je to bezpečnější. Obecní setkání mají lidi spojovat, a tohle je opravdu spojilo: pět sousedů šlo spolu domů a celou cestu si povídali. Celé čtyři minuty.

Placka byla dobrá. Soudní dohra má jedinou vadu. Placky se tam nepodávají.