Další skandál obce Třebčice: neplatná smlouva, neplatná výpověď a dvojí metr. Dvakrát nic, a ves stojí, kde stála

Obec Třebčice má další ostudu. Ne první a bohužel zjevně ani poslední. Poslední si šetříme, až dojdou ministerstva. Přichází další důkaz, rovnou ve dvou neplatných exemplářích.

Ministerstvo vnitra v dalším oficiálním sdělení konstatuje, že smlouva o výpůjčce prostor pro klub byla od samého počátku absolutně neplatná. Obec nezveřejnila záměr výpůjčky a vytvořila tím právní fikci. Smlouva tedy nikdy neměla existovat. A přesto existovala! Měla podpisy, datum i sponku.

Výpověď smlouvy, která nebyla

Pak přišel spor a smlouva byla vypovězena. Bez rozhodnutí zastupitelstva, přestože o ní rozhodovat mělo. Přestože smlouva podle ministerstva vůbec neplatila. Vypovídat neplatnou smlouvu je jako rušit předplatné časopisu, který nikdy nevyšel.

Tohle už není omyl. To je dvojitá neplatnost.

A ta je, aspoň matematicky, naprosto platná!

Ministerstvo vnitra výslovně uvádí, že i výpověď je neplatným právním jednáním, protože o ní nerozhodl ten, kdo k tomu měl pravomoc. My bychom napsali „svévole“, ministerstvo napsalo nudné „mimo kompetence“. Jinými slovy: neplatná smlouva byla vypovězena neplatnou výpovědí. Dvě nuly. Klub tedy právně stojí tam, kde vždycky: nikde.

Proč vlastně klub musel pryč?

A teď přichází otázka, kterou si v Třebčicích klade čím dál víc lidí: proč vlastně klub musel pryč? Podle ministerstva nemusel. Podle ministerstva tam totiž právně nikdy nebyl. Klub byl vystěhován z místa, kam se nikdy platně nenastěhoval.

Z dostupných informací a dlouhodobého vývoje nelze přehlédnout, že skutečným důvodem nebylo právo. Právo totiž podle ministerstva v celé věci nehrálo roli ani na jedné straně. Na osobní nevraživost, závist a politickou averzi jsou ovšem Třebčice upřímně malé: nebylo by je kde skladovat, na půdách jsou jablka. Je to první spor v dějinách obce, ve kterém prohrály oba papíry a lidé zůstali.

Dvojí metr

Tohle už není selhání jednotlivce. To je systémový dvojí metr. Jeden metr na smlouvy, druhý na výpovědi.

Fakta jsou neúprosná:

zastupitelstvo má 5 členů,
dvě členky už odstoupily,
reálně fungují 3,
zbytek mlčí, nehlasuje a nenese odpovědnost.

Zbytek jsou dvě osoby, které už v zastupitelstvu nejsou. Mlčí. Kdo by čekal, že lidé, kteří odstoupili, budou dál hlasovat? My. Nikdo jiný.

„To není samospráva. To je rozklad řízení obce,“ napsali bychom normálně. Jenže „dlouhodobě paralyzované zastupitelstvo“ je náš oblíbený obrat a používáme ho tak často, že paralyzovaný je hlavně on.

Seznam

A nejde o ojedinělý případ. Třebčice už mají za sebou:

předání podnětu Ministerstvu vnitra,
sdělení ministerstva, že prodej pozemku byl špatně schválen,
a nyní potvrzení, že smlouva i výpověď neplatily.

Tři obálky s ministerstvem! Některé obce si s ním za celé volební období nevymění ani pohlednici.

Všechny tyto kauzy mají společného jmenovatele: stejné ministerstvo, stejné obálky, stejná datová schránka.

a to je teprve začátek...

(Malé „a“ na začátku věty jsme ponechali. Ze všech dokumentů v této kauze je to jediná chyba, kterou nikdo neprohlásí za neplatnou.)

Předžalobní výzva

Na obec nyní směřuje předžalobní výzva. Požadavek je jasný: buď obec uzavře novou, řádnou a zákonnou smlouvu, nebo se věc přesune k soudu. Tedy volba mezi papírem a ještě více papíry.

U soudu rozhodují fakta. A ta jsou mimořádně nepříjemná: jsou totiž všechna sepsaná, ofocená a ve třech kopiích.

Platné zůstalo hřiště

Třebčice dnes nejsou obcí, která udělala chybu. Jsou obcí, kde se dvě chyby potkaly, navzájem se zrušily a výsledek je přesně nula. Účetní tomu říkají vyrovnaná bilance. Historické dno to není, spíš historická rovina.

A zatímco se papíry v kauze navzájem ruší, ves si žije vedle nich. Na multifunkčním hřišti se hraje bez smlouvy o výpůjčce, bez zveřejněného záměru a bez výpovědi. Míč tam nikdo nikomu nepůjčuje, prostě se kopne. Kdo by chtěl hřiště vypovědět, musel by nejdřív najít někoho, kdo z něj chce odejít. Zatím se nenašel, aspoň ne dřív, než se setmí.

Tohle je jediný stav v celé kauze, který je platný od samého počátku. Ministerstvo o něm ani neví. A je to tak dobře.