Hloupá anketa v Třebčicích: LED ano, rozum ne. Otázce rozuměli všichni, a to je ta manipulace

Obec se rozhodla zeptat občanů na výměnu veřejného osvětlení. Zeptat! Občanů! Zvolila k tomu anketu, která na první pohled působí moderně, vstřícně a demokraticky. A na druhý pohled taky. Tím je to celé ještě podezřelejší.

Při bližším pohledu je to totiž učebnicový příklad toho, jak vytvořit dojem souhlasu: zeptat se lidí a nechat je odpovědět. Skutečným účelem ankety zjevně nebylo zjistit názor občanů, ale zjistit názor občanů.

V anketě chybí úplně základní informace

kolik bude výměna stát celkem,
kolik vyjde jedna lampa,
z čeho se zaplatí (rozpočet, dotace, úvěr),
proč se má osvětlení měnit,
zda jsou lampy dožité,
zda se nemění jen proto, že „nejsou LED“,
jaké budou úspory,
za jak dlouho se investice vrátí,
svítivost, oslnění, světelné znečištění,
teplota světla,
kolik lamp, kde a kdy,
zda neexistuje oprava, částečná obnova nebo stmívání,
jakou barvu budou mít sloupy,
a jestli posvítí i na náš článek.

Bez těchto informací je otázka „Souhlasíte s výměnou?“ čistá manipulace. S nimi by to byla brožura. Brožuru by nikdo nedočetl a nic by se neodhlasovalo. Ideál.

Klíčová otázka, která nezazněla

Souhlasili byste s výměnou osvětlení, kdyby stála několik milionů korun, jejichž návratnost nikdo neumí spočítat? Tuhle otázku jsme v anketě nenašli. Napsali jsme ji tedy sami a odpověděli jsme na ni taky sami. Výsledek: sto procent souhlasí s námi.

Kdo by klikl NE u tak hezky zabaleného slova jako „úsporné LED“? Lidé si mysleli, že hlasují o světle. A ono to byla pravda. Tak zákeřně postavenou otázku jsme ještě neviděli.

Zvláštní kapitola: „ANO, plus doplnit na vybraných místech“

Tohle už není názor občana. To je malý investiční záměr schovaný v anketě! Lidé tak hlasovali rovnou o rozšíření osvětlení, bez mapy, bez ceny, bez vysvětlení. Bez mapy! Jako by někdo v Třebčicích potřeboval mapu, aby věděl, kde je u cesty tma.

Výsledek pak vypadá skvěle: devadesát procent souhlasí. Jenže s čím? Souhlasí se slovem „LED“. Tři písmena a většina je hotová. My na totéž potřebujeme patnáct odstavců a otazník, a většinu jsme ještě nikdy neměli.

Shrňme si to

Není to anketa. Není to participace. Je to alibi typu „lidi to chtěli“. Nejhorší alibi, jaké existuje, protože lidi to opravdu chtěli.

Vypovídací hodnota? Nikdo neověřuje, kdo hlasuje, kolikrát a odkud, žádná kontrola totožnosti, trvalého pobytu ani unikátnosti hlasu. Ve městě by to byl skutečný problém. Ve vsi se 48 domy se dá anketa ověřit jinak: obejít ji pěšky. Za jedno odpoledne máte každý hlas s tváří, s adresou a se zdůvodněním, o které jste nežádali, a u každého třetího plotu i nabídku okurek.

Veřejné osvětlení možná bude nové, ale způsob rozhodování zůstává důkladně zastaralý: zeptat se a nechat lidi odpovědět. Starší postup demokracie nezná.

Takto hloupě postavenou anketu by prý nezvládlo vytvořit ani dítě v předškolním věku. Souhlasíme. Tak jednoduchou otázku položí jen dospělý, který ví, že ve své vsi dostane odpověď, a to i bez kelvinů.

Autor si nepřál zveřejnit jméno. Mezi sousedy, kteří se poznají i podle chůze, je to odvážné přání. Kdyby tu někdo dělal anketu o tom, kdo to psal, měla by výsledek do večera, ověřený pěšky, a autor by k němu dostal i sklenici okurek.