Kocourkov v Třebčicích pokračuje! Jenže Kocourkov nemá znak ani vlajku a Třebčice obojí

V Třebčicích se znovu ukázalo, že ani prodat malý pozemek není jednoduché, když se o tom píše stylem „nějak to dopadne“. Nejdřív se schválí cena. Pak se vyvěsí záměr. A pozemek se prodá dřív, než záměr doběhne. Kdo v tom má jasno, zasloužil by si vyznamenání. Navrhujeme udělit ho pozemku: je malý, nic nenamítal a vydržel dva úřady a nás.

Když se někdo zeptá, jestli je tohle normální postup, dozví se, že ano. Papír snese všechno, razítko taky. V Kocourkově se přece věci dělaly vždycky takhle. Jenže Kocourkov je obec z knížky a obce z knížek nemají katastr. Pozemek, který se dá prodat špatně, musí nejdřív skutečně existovat. Třebčice tedy vedou nad Kocourkovem jedna nula.

Výsledek? Prodej teď neřeší obec s občanem, ale Ministerstvo vnitra. A krajský úřad si to vzal do přezkumu hospodaření. Jinými slovy: stát kontroluje, zda obec postupovala podle zákona, a kraj kontroluje, zda nezahodila obecní peníze. Malý pozemek tak má dva úřady, jeden spis a víc pozornosti než leckterá rozhledna. Kdyby se o každý metr čtvereční v republice staral stát takhle pečlivě, nezarostl by nikde ani obrubník.

Na Třebčicích je na tom všem vlastně nejhezčí jedno: i obyčejný prodej pozemku se tu dokáže proměnit v úřední grotesku. Tedy aspoň u nás v redakci. Kocourkov žije a daří se mu víc než dobře, hlavně v našich titulcích, kde bydlí natrvalo a nájem neplatí.

Už aby tohle volební období skončilo! A ono skutečně skončilo, volby byly v říjnu. Někdy se přání splní i bez článku. Místo sedmi zastupitelů jsou prý aktivní sotva tři a dvě zastupitelky skončily po roce. Matematika: tři a dvě je pět. Ze sedmi. Kde jsou zbylí dva, nevíme. Nejspíš na zasedání, kam my nechodíme. Mimochodem, sedm zastupitelů na sto patnáct obyvatel je jeden na šestnáct lidí. Takovou péči o hlavu nemá ani Praha. Tam jich na jednoho připadá přes dvacet tisíc.

Výsledek je přesně ten, který dnes vidíme: kontroly z ministerstva a kraje a víra, že se to zase nějak zamete. Nezamete. Ono se v Třebčicích zametá jinak: každý před vlastním prahem. Zkusili jsme to taky a našli jsme u nás tři titulky s Kocourkovem.

A to je celý rozdíl. Kocourkov má pověst, knížku a místo v našich nadpisech. Znak ani vlajku nemá. Třebčice je mají od roku 2019. Kocourkov se čte. Třebčice se vyvěšují.