Prší! Jaká jsou vlastně pravidla turnaje? Dohledali jsme je, a proto se o ně teď budeme hádat

Prší. Karetní hra, kterou umí každé dítě i každý děda. Jenže sejdou-li se hráči z víc vesnic, ukáže se, že každý umí trochu jiné prší. Stačí jedna sedmička, jedno sporné eso nebo přesednutí k nesprávnému stolu, a z turnaje je debatní kroužek. Debatní kroužek ovšem máme. Běží nepřetržitě pod našimi články a karty k němu nepotřebuje nikdo.

Rozhodli jsme se tedy najít, jak se turnajové prší odjakživa hraje na Nepomucku a vůbec v Plzeňském kraji. Hra na čtyři karty. Pravidla na osm set slov. Na každou kartu dvě stě.

Tradice od vsi ke vsi

U nás je prší tradice. Hrají ho v Třebčicích, v Tojicích, v Čmelínech, v Milči, v Záhoří a v dalších obcích kolem. Nejlépe ovšem v Třebčicích, protože po prohrané partii vede domů alej a v ní se každá prohra rozchodí do sto metrů.

Plzeňský deník v lednu 2008 popsal nepomucký turnaj, na který přišlo 60 hráčů. Tehdejší pořadatel popsal tři kola po třiceti partiích, čtyři hráče u stolu a bodování 3, 2, 1, 0. Stejně se hrálo v Dožicích, kde měl turnaj v roce 2014 svůj druhý ročník. Pravidla tedy vydržela osmnáct let beze změny. Proti tomu je náš web s opravami oprav docela neklidné místo.

Hráči mezi koly přecházejí, seznamují se s dalšími soupeři a nesedí celý večer u jednoho stolu se stejnými lidmi. Kdo by seděl celý večer se stejnými lidmi, mohl by se s nimi začít shodnout. To turnajový řád nedovolí.

Prší tedy nejsou jen karty. Je to setkávání sousedů. My se s nimi setkáváme hlavně v komentářích.

Kdo s kým? Rozhodne klobouk

Turnaj začne losováním hráčů k očíslovaným stolům, nejlépe taháním čísel z klobouku. Ke každému stolu čtyři. O prvním rozdělení tedy nerozhoduje, kdo si chce sednout ke komu. Rozhoduje los. Klobouk je v tomhle ohledu nejspolehlivější technika, jakou turnaj zná. Nepotřebuje elektřinu a nikdy se nezasekne.

První partii rozdává ten, kdo při snímání vytáhne nejvyšší kartu. Každou další rozdává poslední z předchozí partie. Kdo prohrál, rozdává. Je to jediný sport, kde poražený dostane do ruky celý balíček. Každý dostane čtyři karty a jede se ve směru hodinových ručiček, kdyby někdo chtěl začít polemiku i o tom.

Pravidla a počty

Pravidla jsou klasická. Přikládá se stejná barva nebo stejná hodnota, svršek mění barvu. Turnajová varianta má ale jedno důležité ustanovení: eso ani sedmička se nepřebíjí. Žádné řetězení sedmiček, na které je leckdo zvyklý z kuchyňského stolu. Turnaj není kuchyň. V kuchyni se aspoň nikdo neodvolává na Plzeňský deník.

Partie skončí ve chvíli, kdy někdo odhodí poslední kartu. Ostatní nedohrávají, jen sečtou, co jim zbylo v ruce. Kolik která karta stojí, uvádí přiložená tabulka, kterou si každý stůl stejně vyloží po svém. Nejnižší součet bere druhé místo, další třetí, nejvyšší čtvrté. Při shodě rozhodne snímání.

Body za partii: první 3, druhý 2, třetí 1, čtvrtý 0. Nula bodů je tu taky výsledek, a dokonce bez odvolání. Na to nejsme zvyklí.

Tři kola a devadesát partií

Turnaj má tři kola a každé má 30 partií. Na konci kola se body sečtou, listiny s výsledky se odevzdají a přesedá se podle klíče. Devadesát partií po čtyřech kartách. Kdo to vydrží, je vítěz. Kdo ne, je soused vítěze.

Přesedání je přitom místo, kde vznikají zbytečné dohady. Zejména když se u toho vyskytne někdo s vytištěnými pravidly. Ano, myslíme sebe.

Kdo sedí a kdo se stěhuje

První kolo určí u každého stolu pořadí. Kdo ho vyhraje, nehne se ze své židle, dokud turnaj neskončí, i kdyby pak všechno prohrál. Jistota, o jaké se jinde nesní. Ostatní se stěhují podle klíče, a to i v dalších kolech, ať dopadnou jakkoli. Druhý z prvního kola poputuje dál o jeden stůl, i kdyby pak vyhrál všechno. Za posledním stolem následuje zase první. Kolečko. Jako naše články.

Systém není nový. Prakticky totéž přesedání stojí už v řádu blovického Sokola z roku 2007. Tehdy se ještě nikdo nehádal na internetu. Hádali se u stolu, osobně, jak se sluší.

Remíza

Stejně bodů po prvním kole? Sejme se a karta řekne, kdo sedí a o kolik stolů se kdo posune. Při shodě na konci turnaje rozhodují body z prvního kola, pak z druhého, pak ze třetího, a když nic z toho nepomůže, hraje se dál, dokud někdo nevyhraje tři partie. Čtyři stupně rozhodování, než se smí znovu hrát. Pořadí 90 partií tedy nakonec rozsoudí další karty. Tomu říkáme spravedlnost.

Vyhrává ten, kdo nasbírá z devadesáti partií nejvíc bodů.

Renonc

Pravidla pamatují i na chybu, takzvaný renonc, a mají na ni lék. Podle řádu, který jsme našli, má hříšník spoluhráče usmířit troškou něčeho silnějšího, a oni mu pak rádi odpustí. Je to stará hospodská tradice, ne povinnost. Hospodu Třebčice nemají, a renonc se tu tedy dá udělat úplně zadarmo.

Pravidla mají platit pro všechny stejně, bez ohledu na vesnici, známosti a stůl. Souhlasíme. Kdo si ke stolu smí sednout? Kdokoli, kdo se přijde zapsat ve 13 hodin. Pravidlo je tak jednoduché, že jsme k němu museli napsat tenhle článek.

Turnaje jsou hlavně od toho, aby se lidé pobavili, poznali se a strávili spolu příjemné odpoledne. Jestli má něco bouřit, tak venku počasí, a ne debata u stolu. A protože debatu u stolu jsme právě vytiskli na tři strany, doporučujeme pořadatelům jediné opatření: kdo přinese pravidla, sedá si k poslednímu stolu.

V prší vyhraje ten, kdo se nejdřív zbaví všeho, co drží v ruce. Doporučujeme to i autorům pravidel. Začínáme tímhle článkem.