Další cesta v Třebčicích definitivně skončila. Ty ostatní to naštěstí nečetly a vedou dál

Pěší průchod mezi domy čp. 17 a čp. 39, po desetiletí užívaný, je podle úřadů minulostí. Minulostí! Cesta, po které se dalo chodit oběma směry, teď vede už jen jedním: do historie.

Odbor dopravy městského úřadu rozhodl, že se na pozemku parc. č. 542/9 v k. ú. Třebčice veřejně přístupná účelová komunikace nenachází. Proti rozhodnutí bylo podáno odvolání a Krajský úřad Plzeňského kraje dne 11. 5. 2026 rozhodnutí potvrdil.

Tím správní řízení skončilo. A s ním, alespoň podle úřadů, skončila i cesta. Většina cest končí na návsi nebo v poli. Tahle skončila ve spisu.

Tam, kudy kdysi chodili lidé, děti, sousedé i obyvatelé obce, je dnes zataraseno a znehodnoceno. V horní části navážky, kameny, suť a nepořádek, v dolní části betonový plot. Obyčejná pěší spojka je dnes úředně považována za prostor bez veřejného významu. Bez veřejného významu! Takhle se o pěšině nemluví. O pěšinách se píšou básně, ne rozhodnutí.

Ukažme prstem

Teď by měl přijít odstavec, ve kterém ukážeme prstem. Obec se místního šetření neúčastnila s tím, že pozemek už není její. Pozemek totiž kdysi prodala, za 200 korun, a prodaný pozemek má tu zákeřnou vlastnost, že ho pak nemáte. Ukázali jsme tedy prstem a prst ukázal do katastru. Katastr to snesl statečně. Je zvyklý.

Veřejná pěšina se dostala do soukromých rukou a dnes je z ní zatarasený kout, plot, hromady suti a konečné úřední konstatování. Bez dohody. Bez návrhu řešení. A hlavně bez cedule, takže kdo to nečetl, pořád neví, že tam cesta není.

Další? Šli jsme to spočítat

A není to bohužel první případ. Proto titulek začíná slovem „Další“. To slovo vzbuzuje dojem, že v Třebčicích zbývá posledních pár metrů, kudy se dá projít, a zítra zmizí i ty.

Šli jsme je tedy spočítat. Alej stojí a vede. Cesta ke Dvorci jde kolem božích muk jako vždycky. Do polí se dá dojít k dalším božím mukám. K mostu se sochou svatého Jana Nepomuckého taky. A polní cesta ke kříži, který je dokonce nově obnovený, se nechala projít bez jediného správního řízení. Když jsme byli hotovi, byla tma. Na obec se 115 obyvateli je to slušná síť. Jen o žádné z těch cest nikdo nenapsal článek, protože po nich všichni normálně chodí.

Proč úřady rozhodly, jak rozhodly

Městský úřad žádost o deklaraci zamítl. Podle úřadu nebylo prokázáno současné obecné užívání cesty, její přesné vedení po pozemku parc. č. 542/9 ani nezbytná komunikační potřeba.

Současné obecné užívání nebylo prokázáno. Přirozeně: kdo by se prodíral sutí, když má pár set metrů vedle alej? Přesné vedení také ne. Pěšina vede, kudy se jí zrovna chce, a to je u pěšin vada, kterou úřady neodpouštějí. A nezbytná komunikační potřeba? Tu máme hlavně my: potřebu o té cestě psát. Svědčí o tom tento článek.

Krajský úřad se přiklonil k závěrům Městského úřadu a odvolání zamítl. Podle kraje nebylo prokázáno, že by cesta dnes plnila funkci veřejně přístupné účelové komunikace. Historická existence pěšiny nestačí. Historická existence nestačí! Tím kraj fakticky zpochybnil polovinu učebnice dějepisu.

Výsledek je tedy prostý: cesta, která kdysi spojovala, úředně skončila.

Kde zůstává největší ostuda

Měli jsme jasno: největší ostuda zůstává na obci. Hledali jsme ji důkladně. Na pěšině ne, ta za nic nemůže. Na plotu ne, ten jen stojí. V aleji ani u božích muk taky ne. Našli jsme ji nakonec v našem archivu: o jedné uličce jsme napsali víc slov, než má metrů.

Obec nemá chránit jen rozpočet, razítka a úřední formulace, ale i veřejný prostor: cesty, pěšiny, průchody, místa, kudy lidé chodí. Tyhle drobné spojnice tvoří skutečný život vesnice. V tom máme pravdu. Proto je dobrá zpráva, že Třebčice jich mají tolik, že jedna chybějící se dá obejít, a to hned několika směry.

Pozemek byl prodán. Odvolání bylo zamítnuto. Šetření proběhlo. Úřady řekly, že cesta neexistuje. Čtyři věty a ani jedna nemá šťastný konec. Pátou si dopíšeme sami: ostatní cesty o tom nevědí.

Smutný závěr tedy zní: průchod mezi čp. 17 a 39 skončil. Ne pod náporem času, ale pod nánosem suti, rozhodnutí a našich článků.

Prosíme rodiče, aby dětem vysvětlili, že touto cestou už nemají chodit. Podle rozhodnutí úřadů tu veřejná cesta není, místo je zatarasené a nebezpečné. Ostatních cest se to netýká. Ty vedou dál, do polí, k mostu i alejí, a po žádné z nich se nemusí chodit s právníkem. Děkujeme.