Kdo jste vy v tichém obrazu, který o nás všechno říká? Podle nás hlavně to, že v Třebčicích je ticho, za které by ve městě platili

Na první pohled jen louka, les, zvířata. Klid. Ticho. Nic zvláštního.

Ale není to jen obrázek. Je to alegorický výjev, kde zvířata představují role ve společnosti, tradice stará jako vyprávění samo, velmi blízká Orwellově Farmě zvířat. Jenže tady nejde o literaturu. Tady jde o louku.

Stačí se dívat o chvíli déle. A obraz se začne měnit. Dívali jsme se deset minut. Obraz se nezměnil. Změnily se jen naše oči: začaly slzet. Najednou jsme už neviděli krajinu. Neviděli jsme vůbec nic.

Ovce

Na louce se pasou ovce. Klidné, poslušné, jdou, kam se jde. Neptají se proč. Stačí, že je někdo vede. Zkrátka se chovají naprosto přesně jako ovce! Nepoložily ani jednu otázku.

Prasata

Nedaleko stojí prasata. Mají plné koryto a přesně vědí, jak se k němu dostat. Znají správná místa a správné chvíle. Hlavně šestou ráno, kdy se sype. Umí se tvářit spokojeně. U koryta k tomu mají důvod.

Psi

Na okraji stojí psi. Hlídají. Nebo by alespoň měli. Někdy štěkají hlasitě, ale špatným směrem. Na listonoše. Na listí. Na vlastní ocas. Někdy mlčí. To zrovna hlídají kost, a ta jim nikam neuteče.

Les

A pak je tu les. Temný. Tichý. Trpělivý. Čekají v něm vlci. Nejsou vidět, ale jsou tam a vyhlížejí příležitost.

V lese za Třebčicemi ve skutečnosti čekají houbaři. Ti jsou horší. Taky čekají na příležitost a místa neřeknou ani pod přísahou.

Dravci

Vysoko nad tím vším krouží dravci. Vidí všechno. Shora. V souvislostech. Někdy jen zapisují, co se dole děje. Bez tužky. Nezasahují, ale pamatují si. Hlavně, kde běhala myš.

Ten obraz jsme my všichni

A teď to nejdůležitější: ten obraz nejsou „oni“, jsme to my všichni. Někdo je ovce, někdo prase, pes, vlk nebo dravec.

A někdo si myslí, že není nic z toho. Ale je. Je člověk. Na obrázku chybí, protože zrovna stál za malířem a radil mu, kam dát vlky.

Až přijdou další volby, nebude to prý jen o jménech na papíře. Bude to o tom, jaký obraz chcete žít. Na hlasovacím lístku ale zase budou jen jména. Ovce nekandiduje. Prase se nepřihlásilo. Pes nestihl lhůtu.

Podívejte se ještě jednou a odpovězte si upřímně: kdo jste vy?

My jsme se podívali. Louka. Les. Zvířata. Ticho. A tady má obraz pravdu, jen jinak, než chtěl. O nás neříká nic. O Třebčicích říká přesně tohle: louka, les a ticho.

Kdo chce vidět originál, nemusí na Facebook. Stačí večer vyjít za ves a chvíli stát. Silnice je slyšet jen tehdy, když na ni myslíte, a nad polem je slyšet skřivan, i když na něj nemyslíte. Nikdo tam nikoho nepředstavuje. Ovce jsou ovce, les je les a ticho je tak dobré, že by se za něj ve městě vybíralo vstupné. Tady je zdarma a nikdo se vás u něj neptá, kdo jste.