Volební speciál 5: Povinnosti zastupitele. Kdo chybí, ten nám chybí. Prázdná židle mezitím mluví za všechny

V obcích se to opakuje pořád dokola. Zastupitel nechodí na zasedání a hned se rozjede vlna kritiky.

„Neplní si povinnosti.“ „Bere peníze a nic nedělá.“ „Tak ať odstoupí.“ A nejkrutější: „Kdo pak sní ten jeho chlebíček?“

Zní to jednoduše. Ale realita je složitější. A chlebíček nakonec vždycky někdo sní.

Zastupitel není zaměstnanec

Zastupitel není zaměstnanec, kterému někdo rozepisuje směny. Nemá směny. Má jedno zasedání za čtvrt roku. Mandát získal ve volbách a odpovídá se voličům, ne kalendáři.

Zákon sice říká, že člen zastupitelstva má povinnost účastnit se zasedání. Neúčast ale neznamená automatický konec mandátu. Zákon tedy zastupiteli říká „přijď“ a pak dodá „ale jinak nic“. Tak mluví jen zákony a babičky.

Neúčast není vždy selhání

A tady se dostáváme k jádru věci. Neúčast nemusí být nezájem. Může to být jasný vzkaz: „Takhle nastavené zastupitelstvo nefunguje.“ Jasný vzkaz, který nikdo neslyší, protože jeho autor je doma.

To není útěk. To je postoj. Postoj se nejlépe zaujímá vsedě, v teple, s nohama nahoře. Postoj, který říká: je potřeba změna. A taky přezůvky.

Když účast znamená souhlas

Viděli jsme to ve vyšší politice: celé strany odcházely z jednání, když měly pocit, že systém nefunguje. Ve sněmovně ale mají dveře, kterými se dá dramaticky odejít. Kdo nepřijde vůbec, nemá dveře, kterými by bouchl. To je velká nevýhoda neúčasti.

Je to nepohodlné? Ano. Komplikuje to fungování? Ano. Je to slyšet? Ne. Hlasitý nesouhlas se přes dvě ulice a zavřené okno nenese.

Horší než konflikt je prý tichý souhlas. Tichý nesouhlas z obýváku je ale ještě tišší. Měřili bychom ho, ale nebylo co.

Proč tedy neodstoupí?

„Tak proč prostě neodstoupí?“ Protože by se nic nezměnilo. Na uprázdněné místo by přišel někdo další a ten by na zasedání možná dokonce chodil. Takové riziko si obec nemůže dovolit.

Zůstat a nést svůj postoj je těžší než odejít. Naštěstí se nese doma, takže aspoň ne do schodů na úřad.

Postoj není slabost

Historie téhle země ukazuje, že ne všechno, co „funguje“, je správné. Někdy je správné postavit se. Někdy říct ne. Někdy se otočit zády. Historie téhle země zná mnoho velkých postojů. Ani jeden se nekonal z gauče v pondělí večer.

Kde je skutečný problém?

Než příště zazní „Proč tam nechodí?“, zkusme si položit jinou otázku: „Proč tam nechce být?“

Odpověď je překvapivě prostá. Zasedání bývá třeba v pondělí od 18:15. V pondělí ve čtvrt na sedm nechce být nikde nikdo. Současné nastavení nefunguje a někdo měl odvahu upozornit na to, že je pondělí.

Závěr

To není slabost. To je charakter.

A někdy právě ten, kdo chybí, říká nejvíc. Zápis to shrne jedním slovem: „nepřítomen“. Nejkratší projev v dějinách zastupitelstva. A nikdo ho nepřerušil.

Jedno ale přiznat musíme. V pondělí ve čtvrt na sedm má v Třebčicích každé zasedání velmi silného protikandidáta. Kos zpívá z hřebene střechy, ze zahrad voní tráva a nad poli se pomalu stmívá. Do zasedací místnosti se z toho dostane jen to, co projde pootevřeným oknem. Na zasedání se tu chybět dá. Na pondělním podvečeru ne. Ten si každého najde sám, i bez pozvánky, a do zápisu ho nikdo nepíše.