Hoštice mají Slunce, seno. Třebčice mají vlastní hru se třemi konci. Ten nejlepší v ní chybí

Obrázek: děda drží řídítka Babety oběma rukama. Na Babetě je to jediný bezpečný úchop.

Děda na Babetě, díry v silnici, jedna farma a černé auto. Třebčice se proměnily v počítačovou hru, ve které je někdy těžší včas zabrzdit než přidat plyn. Na Babetě je ovšem těžké obojí.

Hoštice proslavila filmová trilogie Slunce, seno… Třebčice jdou na obrazovky po svém: vznikla hra Projeď Třebčice. Tři filmy proti jedné hře. Úspora dvou filmů.

Na cestě čekají výmoly, auta, farma, most i železniční přejezd. Do jízdy se připlete černé auto, policie a nakonec sanitka s hasiči. Tolik majáků najednou ves ve skutečnosti nepamatuje a nikomu to nechybí. Někdy je potřeba uhnout, jindy zastavit a nechat projet. Kdo dojede dál, dostane čas a body. A hra má 3 konce.

Třebčičtí poznají víc než jeden důvěrně známý detail. Most se sochou sv. Jana Nepomuckého. Přejezd, kde se čeká na vlak. Trať a silnici, které Třebčice obtáčejí, ale nerozdělují je. Ostatní si vyzkoušejí, že projížďka malou vsí nemusí být nudná.

Proslaví hra Třebčice?

Jestli budou Třebčice známé jako Hoštice, to se uvidí. Hoštice mají náskok: tam se točilo, u nás se jezdí. A kdo ví, třeba se někdo o Třebčicích poprvé dozví ve chvíli, kdy bude s dědou na Babetě objíždět první díru.

Jednu věc ale hra o Třebčicích neví. Hodnotí, kdo dojede dál. Tady to funguje obráceně. Kdo do Třebčic jednou dojede, dál už jet nechce. Zastaví na návsi, sundá helmu a zůstane. Čtvrtý konec, který autoři nenaprogramovali. Ve skutečnosti je nejčastější.

Tak co, dovezete dědu do cíle?

Klikni na obrázek a hraj? Ten náš nahoře se rozkliknout nedá. Děda na něm počká. Nespěchá. Ví, kam jede.