Jedna z nejvyhlášenějších hospod v okolí nikdy nezavírala. Možná jen proto, že se z Třebčic nikomu nechtělo domů

Vizualizaci nepřinášíme. Kdybychom ji kreslili, byla by hospoda zlatá doslova: zlaté okenice, zlatý komín, zlatý forman. Takhle to v roce 1860 opravdu nevypadalo. Ale mělo.

Na první pohled obyčejný venkovský dům. Ve skutečnosti dům čp. 14 v Třebčicích ukrývá příběh jedné z nejvyhlášenějších hospod v okolí. Na druhý pohled je to pořád obyčejný venkovský dům. To je na Třebčicích to krásné: obyčejné domy tu mají neobyčejné životopisy.

Od roku 1770 je v historických záznamech veden jako hostinec. O téměř sto let později se z něj stal podnik, o kterém se mluvilo široko daleko. Říkalo se mu Kuželovic zlatý důl. Zlato se v něm nikdy nenašlo. Našlo se pivo a dobrá společnost, a to je pro Třebčice přesnější.

Hospoda, která nikdy nezavírala

Největší slávu zažíval hostinec v letech 1860 až 1870. Třebčicemi tehdy vedla frekventovaná cesta z Písku přes Blatnou a Nepomuk směrem na Plzeň. Frekventovaná! Třebčicemi! Celá tehdejší doprava jižních Čech se tu zastavovala na pivo. Kdo chtěl do Plzně, musel nejdřív do Třebčic.

Formani s těžkými povozy tu zastavovali, a když bylo třeba vyjet do kopce, hostinský Kužel jim poskytl přípřež: půjčil jim své koně, aby náklad vytáhli vzhůru. Půjčit cizímu člověku koně, aby se dostal do kopce! Zkuste to dnes s autem. V Třebčicích se tomu tehdy neříkalo služba. Říkalo se tomu, že se pomůže.

A nezavíralo se. Ve dne ani v noci. Podle historického přehledu obce tam bylo živo nepřetržitě. Dnešní podniky mají otevírací dobu a poslední objednávky. Třebčický hostinec měl jen první objednávku, a ta nikdy neskončila. O hostinci věděl i otec jednoho slavného spisovatele, který kolem něj chodil při cestách z Plzně do Podhůří. Kolem! Ani nemusel zastavit, a do dějin Třebčic se stejně zapsal.

Nejen pivo, ale celý život obce

Konaly se tu taneční zábavy, přednášky i schůze. V roce 1934 tu byla založena Dělnická tělocvičná jednota a její členové v hostinci také cvičili. Cvičení a pivo pod jednou střechou. Jediné místo v republice, kde se dalo zhubnout a hned zase přibrat.

O rok později přednáška o T. G. Masarykovi a večer taneční zábava. Dopoledne vzdělání, večer tanec. Kultura v Třebčicích nikdy nebyla jednostranná.

Po osvobození v květnu 1945 se sem obyvatelé odebrali společně s americkými vojáky a slavila se svoboda. Samozřejmě i s taneční zábavou. Američané přijeli osvobodit Evropu a skončili na tancovačce v Třebčicích. Lepší místo si vybrat nemohli. Později se tu konaly i schůze spojené se založením JZD.

Konec formanské éry

Slavné časy začaly mizet s příchodem železnice. Formani přestali jezdit, zákazníci ubyli a hospoda nakonec zavřela úplně. Stal se z ní statek.

Železnice! Přivezla do kraje pokrok a odvezla formany. Dnes jezdí kolem Třebčic dál, a kdo se z vlaku podívá z okna, vidí ves, které se nechtělo spěchat ani tehdy.

Dnes je dům na prodej

Realitní inzerát slibuje zhruba 200 metrů čtverečních užitné plochy, pozemek o výměře 2 570 metrů čtverečních, hospodářskou budovu a stodolu. Zachovány jsou trámové stropy, parketové podlahy, mozaiková dlažba, cihlové oblouky a kamenné prvky. Trámy, které pamatují formany, přednášku o Masarykovi i americké vojáky. Málokterý dům v okrese má takové reference.

Vrátí se sem ještě někdy hospoda?

Dům má sloužit hlavně k bydlení. Nemusela by se ale vracet hospoda s koňskou přípřeží. Stačilo by malé posezení, kavárna nebo penzion. Jedno je jisté: kdo si koupí čp. 14, nekupuje jen zdi a pozemek. Kupuje místo, kterému se kdysi říkalo zlatý důl. V době přípravy článku byla nabídka označená jako rezervovaná. Někdo nás předběhl. Bez varování, bez přípřeže a bez taneční zábavy. Vítejte.

Hospoda v Třebčicích?

Poslední klub v obci skončil na podzim 2025. Hospoda přitom není jen o pivu. Lidé se v ní potkávají, mluví spolu a vytvářejí si vlastní názor na to, co se v obci děje.

V Třebčicích si ho naštěstí vytvářejí i jinde: u čarodějnic, u májky, na hřišti a u plotu. Hostinec v čp. 14 nezavíral sto let. Třebčice nezavírají od roku 1350.