Usvědčený ze lži? Usvědčit se zatím podařilo jen šestnáct slov advokátky. Přiznala se všechna

Na obecním úřadě se dlouhodobě tváří, že se tam úřaduje. A ono se tam opravdu úřaduje! Hájí se zájmy obce, chrání se majetek, vyřizují se podání. Ve skutečnosti je to ještě horší, než to vypadá: je to přesně tak, jak to vypadá.

Doporučení

Místostarosta sebevědomě prohlásil, že obec nebude na podněty jednoho pisatele reagovat, a to na doporučení právního zástupce obce. Doporučení! S autoritou advokáta! Kde je? Kdo ho viděl? Má číslo jednací? Ptáme se, protože doporučení bez čísla jednacího pro nás neexistuje. Stejně jako rada sousedky, ať si vezmeme deštník. Ta se ovšem pokaždé vyplní, a my pak stojíme v dešti s argumentem, že nebyla písemná.

Paušál

Právním zástupcem obce je podle oficiální odpovědi na 106ku advokátka. Obec ji platí paušálem a za poslední tři roky jí vyplatila 170 240 Kč. Tři roky! Paušál se platí i za měsíce, kdy se nic neděje. Ve vsi, kde se většinu měsíců nic zlého neděje, je to vlastně pojistka, u které se všichni těší, že nebude potřeba.

A co napsala advokátka, když jsme se jí přímo zeptali? Odpověděla. Nám. Zdarma.

„Ve vztahu k jmenované osobě nebo jejím záležitostem jsem obci Třebčice dosud žádnou právní pomoc neposkytla.“

Šestnáct slov. Bez jediného vykřičníku. Bez jediného „ostuda“. Taková strohost je v této kauze nevídaná a my ji nenecháme bez odezvy.

A je vymalováno

A je vymalováno. Odpověď advokátky mluví o právní pomoci ve vztahu ke jmenované osobě, prohlášení místostarosty o doporučení. Dvě různé věty. My z nich slepíme jednu. Na vymalování by to chtělo aspoň dvě vrstvy, ale štětec už máme v ruce a stěna čeká.

Všechny hranice

Prý se tu překračují všechny hranice: správní řád, zákon o svobodném přístupu k informacím, povinnosti, problémy, lhůty. Realita je ale prostě jiná. Prověřili jsme to. Jediná hranice, kterou v Třebčicích někdo pravidelně překračuje, je hranice katastru, a to ráno, cestou do práce. Večer se vrací zpátky. Je to nejlépe dodržovaná trasa v celé kauze.

Je to všechno na něm?

Agenda obce leží na bedrech úřadu. Úřad má bedra! Kdo mu je přidělil? Malá ves má vedení, které vyřizuje dopisy, odpovídá zastupitelům i na 106ky, platí paušál a přitom ještě čte naše články. Na dělání mrtvého brouka tu bohužel nikdo nemá čas. Kdyby úřední bedra měla odbory, už by stávkovala. Místo toho se úřaduje dál.

Obraz je tristní

Obraz je v tuhle chvíli tristní. Na jedné straně věta o doporučení, na druhé věta advokátky a mezi nimi náš článek, který se ze všech sil snaží, aby se potkaly. Když dojde na lámání chleba, zbude jedna věta advokátky. Chleba nikdo nelámal, jen se platil paušál.

Tohle není jen trapas. To je vizitka roku 2025: šestnáct slov advokátky a jedenáct odstavců o nich. Na symbol marasmu nám chybí už jen ten marasmus. Hledali jsme ho po celé vsi a našli jsme jen lidi, kteří mají práci a nedávno pověsili prádlo.

Kdo umí mlčet

Na celé kauze nás nakonec nejvíc zaujalo, jak málo advokátka řekla. Šestnáct slov a ani o jedno víc. Diskrétnost, za kterou by se nemusel stydět ani patron mlčenlivosti. A ten je v Třebčicích doma: u mostu má sochu svatý Jan Nepomucký, světec, kterého legenda proslavila tím, že nevyzradil nic z toho, co se mu svěřilo.

Ves tedy má sochu mlčenlivosti, a my k ní přidáváme třináctý odstavec. Svatý Jan u mostu stojí dál, nic nekomentuje a nikoho neobviňuje. Je to nejlepší mluvčí obce. Za celou dobu neřekl ani slovo a nikdo mu nic nevyčítá.